ISKM31: Virtuální realita ve výuce – ano nebo ne?

Když se zamyslíme nad tím, na kolik jsou technologie součástí našeho každodenního života, je nutné přidávat další? V případě VR a AR může být sporné nakolik je opravdu nutné začleňovat je do vyučování již od raného věku. Tento článek bych ráda propojila s VR exkurzí, kterou jsem absolvovala v prosinci. Důvod pro propojení je především ten, že si myslím, že nám zde ukázali důvody, proč zapojit VR do výuky. Kromě toho, že nám představili základní ovládání VR, tak i úspěšný vzdělávací směr, kterým může VR jít.

Dle mého má VR a AR budoucnost ve vzdělávání. Někteří mohou argumentovat tím, že studenti a žáci mají již dostatek techniky ve výuce a další již není potřeba. Myslím si ale, že vyučování se neustále vyvíjí společně s vývojem společnosti a nemá tak smysl bránit těmto technologiím mít své stálé místo ve výuce. Čímž ale nastává spíše nutnost učit to, jak technologie moderovat a nebýt zcela závislí na jejich neustálé přítomnosti v našich životech. Virtuální realita rozhodně má své místo v edukačním prostředí, člověk se cítí pohlcen virtuálním prostředím a prožívá ji jako druhou realitu. Kde ve vzdělávání lze VR implementovat? V tomto případě záleží na tom, čeho chceme využitím VR ve výuce dosáhnout. Osvojit si nové dovednosti, ukázat neuvěřitelnost lidského těla, zlepšit orientaci v mapách, zlepšit rétoriku? První je nutné si jasně určit k čemu nám VR bude a pak ho teprve nasadit do výuky, protože může jako každá jiná „cool“ věc zcela minout účinkem a být tak zcela neefektivním pomocníkem. Příkladem dobré praxe je dle mého právě projekt doktora Šašinky, který se snaží implementovat VR do geografie, výuky jazyků a paraglidingu. VR je tedy určitě vhodný nástroj, který používat ve výuce. Musíme ale počítat s nevýhodami, kterou u toho vyvstanou. Prostor je jedním ze základních technických požadavků, kterou s sebou VR přináší. Nejlepší řešení je mít otevřený prostor bez žádných překážek. Nabíjení, velikost headsetu, dostupné licence apod. jsou další otázky, které je nutné mít na paměti. Tím, že má VR tyto požadavky na použití bych ho využívala ve výuce spíše pro ukázkové hodiny (tj. jednu hodinu se vysvětlí látka a další hodinu se vizuálně ukáže skrze VR).

Augmentovaná realita, na rozdíl od té virtuální je mnohem dostupnější a variabilnější v jejím využití. Stačí mít chytrý telefon nebo tablet, k tomu stálé internetové připojení a lze ji využívat kdekoli. Myslím si, že stejně jako interaktivní tabule nahradili klasické, tak i AR může nahradit roli interaktivní tabule. Jednoduše vizualizuje informace a zároveň motivuje studenty zkoumat a zároveň si trochu hrát.

Virtuální realita tedy může být využita v nejrůznějších oblastech ale s tím, že je nutné počítat s konkretizováním tématu (např. historie – v kůži Anny Frankové). Tím vzniká prostor pro AR, kterou lze využít skoro na každou oblast a kreativně tvořit výuku. Řekla bych tedy, že jak VR tak i AR patří do výuky a nezačleňovat je jen na základě zachování „tradiční“ výuky, je spíše krokem zpět.

1 komentář: „ISKM31: Virtuální realita ve výuce – ano nebo ne?

  1. Michal Cerny píše:

    Myslím, že k Anně Frankové máme ještě docela daleko, ale to neznamená, že bychom na takový cíl nemohli myslet. Ostatně už obyčejná 360° videa jsou hodně vtahující a zajímavá. Možná důležitá otázka pro Vás, Anno: popisujete oblasti implementace, ale co to má mít za cíl? Proč vlastně takovou implementaci provádět?

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s